13.05.2019

Michail Ščigol

„Expresívní romantik, romantický expresionista, dokumentarista života, indikátor duše, vytrvalý hledač pravdy, komentátor krajiny i událostí, vynalézavý vypravěč“.

„Malba Michaila Ščigola je pevně ukotvená v jeho subjektivním vnímání okolí i fenoménu života. Využívá malování jako autoterapii, jako  způsob vyrovnávání se s životem a světem, princip hledání a ukotvení, osahávání fyzického a duchovního prostoru, ve kterém se ocitl, druh komunikace pro navazování vztahu a kontaktu s okolím, hledání sama sebe a nacházení místa v životě a struktuře světa. Distanc mezi autorem a zobrazovanou scénou přitom zůstává minimální a osobní zainteresovanost vysoká. Obrazy vypovídají o světě jednoho člověka i celého lidstva, světě těkavosti, pomíjivosti, rozpadu, ale i vzpoury a naděje, světě každodenních všedních minut i vesmírného trvání, světě banalit i univerzálních pravd. Jde o svět přísně individuální, ale zároveň dráždivý, protože nás vtahuje do sebe svou silou všeobecné platnosti a pravdivosti, podoby se světem, který nás čekal, čeká a bude čekat“.

Mgr. Lenka Patková, z výstavy Poslední příběh, Tančící dům, 2016

01.04.2019

Jiří Wackermann, nar. 1955 v Roudnici n.L.,

studoval psychologii na Karlově universitě v Praze a věnoval se poté výzkumné činnosti v oborech psychofysiologie a neurofysiologie. Působil na vědeckovýzkumných institucích v Československu, Švýcarsku a Německu, kde od r. 1998 žije trvale.

Fotografické tvorbě se věnoval intensivně již v 70.letech, aby se k ní po delší odmlce s novým zaujetím vrátil. Pracuje nadále s mechanickými kamerami středního formátu a fotochemickými postupy klasické černobílé fotografie. Jeho cílem není technicky dokonalé zobrazení krásného či zajímavého objektu, nýbrž zachycení a sdílení momentů visuální fascinace, přicházení obrazu, jeho vyvstávání, zahlédání. Dvoufásový postup negativ–positiv je mu pak příležitostí k opětovnému setkávání se s obrazem ve stavu zrodu a jeho postupnému vypracovávánív procesu „činné kontemplace“.

Ve své tvorbě navazuje na východiska a podněty z formativních let – patrné jsou vlivy surrealismu a magického realismu – neupisuje se však žádnému „-ismu“, není vázán žádnou programovou posicí. Dopřává si volnost pohybu od prosté optické lyriky až po syrový informel. Své obrazy chápe jako „nálezy a zprávy z území mezi fakticitou a fantasií.“

Jiří Wackermann je členem Německého fotografického svazu (DVF), vystavuje však převážně samostatně. Své fotografické obrazy představil veřejnosti na výstavách v Německu, České republice a Brazílii. Jeho práce byly též presentovány na stránkách fotografických časopisů PhotoKlassik, Brennpunkt a Schwarzweiss.

Současná výstava podává průřez jeho tvorbou z období posledních sedmi let.

Ivana Beranová
kurátor
Viniční altán

04.03.2019

Jacinto Alves - HAF HAF

Jacinto Alves se narodil v roce 1970 v portugalském Castelo Branco a malovat začal již v raném věku. O své tvorbě, zvláště o jejích počátcích, se vyjadřuje takto:

"Trávil jsem tolik času malováním s bratrancem Fernandem, že jsme se mnohdy probrali až za dva dny úplně od barvy a v pozadí hrála stejná gramofonová deska pořád dokola. Až časem nás napadlo uspořádat výstavu. Po dlouhých hodinách diskuze o nekonečných detailech a pár dalších přehraných deskách, byly obrazy konečně na zdi“.

"Často své výtvarné záměry realizuji použitím netradičních materiálů, zejména těch nalezenými v ulicích“.

Během devadesátých let měl Jacinto několik úspěšných výstav v Portugalsku, na kterých představil své olejomalby, kovové sochy, kresby na karbonovém papíře a koláže.

Před pěti lety se Jacinto přestěhoval do Čech, kde pracuje se surovými materály, poskytnutými přírodou, ty jsou pak transformovány do expresivních maleb.

Rozhovor s J. Alvesem a kurátorkou ve Viničním altánu

Portugalský umělec Jacinto Alves představuje originální HafHaf ve Viničním altánu

04.02.2019

FF16 - PŘEHLEDNĚ

Volný spolek FF16 byl založen v roce 2016 malíři Karlem Práškem a Šimonou Součkovou a fotografem Pavlem Talichem. Hned v tomto roce vystavují v Chamaliers / Clermont.Ferrand.

10.12.2018

MIROSLAV MUŽÍK - HARMONIE KONTRASTU

Harmonie kontrastu Miroslava Mužíka 

31.10.2018

HONZA HOMOLA - ART332

Nar. 1976
Kytarista a zpěvák kapely WOHNOUT. Vystudovaný loutkař, funguje též jako grafik a výtvarník. Mnoho let se živil úpravou a retuší fotografií. V České republice byl jedním z nejvyhledávanějších v tomto oboru. V posledních letech se začal věnovat animaci, videu a střihu. Do světa vypustil několik klipů a pohádek. Napsal a ilustroval knihu Deník mořskýho ježka. V současnosti se aktivně věnuje výtvarnému projektu ART332 spolu se svou kurátorkou Renátou Mužíkovou. Honza Homola tvoří převážně svou vlastní technikou počítačové malby DigitalAcryl332®, která je jeho poznávacím znamením a zároveň unikátním způsobem kombinace nejmodernějších a klasických výtvarných stylů.

Ve Viničním Altánu v pražské Grébovce představí aktuální sérii digitálních grafik na téma “Různé formy Boha” a ukázku svých ručně kreslených deníků, které jsou obvykle základem jeho tvorby. Vernisáž výstavy Dvanáctero se uskuteční 31. října 2018, v 18 hodin. Výstava potrvá do 30. listopadu 2018.

08.10.2018

Václav Benedikt

Malíř a grafik. Narodil se 10. 7. 1952 v Plzni. Vyrůstal skromně, domácí prostředí malbě ani výtvarnému umění příliš nepřálo. Od raných počátků si musel postupně svůj postoj vydobýt, svou neochvějností až zarputilostí a přesvědčením, že poetičnost, krása ani dramatičnost by neměly z životů vymizet.

Jeho ranou tvorbu silně ovlivnila v letech 1978–1984 soukromá studia u profesora Jiřího Patery. Výrazný vlastní malířský výraz umělec nalezl a dále rozvinul v druhé polovině 80. let. Obrazy se projasnily, významnou roli začala hrát bílá barva. Kompozice stojí na koloristicky založené hře pastelových tónů. Tím vlastním způsobem vyjadřuje poetickou a duchovní složku malířské výpovědi. Je to výpověď o okamžiku, mnohdy o snové krajině, v níž se objevují i fugurální prvky a často – v personifikované podobě – i animální typy. Realistické prvky jeho malby v sobě nesou stopu původního tvaru, ale jsou pozměněné a vytvářejí svébytně viděné novotvary. Rytmus, atmosféra okamžiku, to jsou prvky, se  kterými Benedikt pracuje. V jeho obrazech se něco děje a autor zachycuje důležitý moment tohoto děje. Ten poté zakonzervuje v kompozici. … přesto ale máme dojem, že se v každém okamžiku odehraje něco navazujícího. Jeho obrazy rozhodně nepůsobí staticky.

05.09.2018

03.07.2018

Digitální grafiky, fotokoláže s výstižnými názvy, fotografie s básnickými texty, pohled do dávných světů i poezie ulice, tak lze definovat práci autorů Pavi TAire a Petra Dubjaka.

06.06.2018

Výstava Skupiny DWAU je čtvrtou společnou výstavou Ivana Králíka a Petra Tošovského, dvou výtvarníků, které přes rozdíl generací a odlišný výtvarný projev spojuje produktivní přátelství. To je akcentované géniem loci Královských Vinohrad. Ten prosvítá během jejich četných setkání a hovorů, kdy vzájemně sdílí své umělecké i životní postoje. Setkávají se nejen v ateliéru, ale řečeno slovy Vladislava Vančury, také v přívětivém útvaru hostinském v Lucemburské ulici.

10.05.2018

Výstava prodloužena do 1.6. 2018

Obrazy Vladimíra Kiseljova vyjadřují jeho komplexní synestetické vnímání světa - autor vnímá hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tedy vzácně propojuje všechny smysly diváka - barvy, filosofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas. Jeho tvorba je promýšlená a prožitá autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla a jeho vhled do mechanizmů světa. Autor vždy na vernisáži komunikuje s publikem, poskytuje výklad svých obrazů, čímž osvětluje příběhy a symboly, které jsou v nich obsaženy. Zrealizoval již přes  osmdesát samostatných výstav maleb - mimo jiné na Biennále ve Florencii, největší mezinárodní výstavě scénografie - Prague Quadriennale 2015, v Berlíně, Vídni, Lipsku, Edinburgu, Kodani, Ženevě. Mezi výstavy maleb Vladimíra Kiseljova patří i tři v prestižní pražské Galerii kritiků, v Paláci Adria. Kurátorkou byla kunsthistorička Vlasta Čiháková Noshiro, předsedkyně Unie českých výtvarných kritiků, dále v Arthotelu Le Palais v Praze, s kurátorkou Alenou Bartkovou a ve Wannieck Gallery.

05.04.2018

Lucie Gelemová

V její tvorbě vidíme osobní pocitové vyjádření, podané jedinečným stylem, který obsahuje umělecké prvky expresionismu, abstrakce a syntetického kubismu. Autorka začala s kresbou a malbou jako samouk. Skrze umění formuluje nelehké osobní prožitky, niterné pohnutky a dojmy ze svého života.

Narodila se 31.12.1982 v Českých Budějovicích. Ve 23 letech se vypravila do Londýna, kde byla oslovena židovskou malířkou Barbarou Jackson, pod jejímž vedením se začala umělecky rozvíjet na denním studiu v The Institute, Archer Academy. Po tříletém pobytu v Londýně se vrátila zpět do vlasti, kde absolvovala kurz arteterapie při Masarykově univerzitě v Brně a půlroční kurz malby v Atelieru Jaroslava Platila v Českých Budějovicích.

Od roku 2014 do roku 2017 studovala na Art & Design institutu v Praze, v atelieru grafiky a malby, který úspěšně zakončila státní zkouškou. Dále se zdokonaluje a postupně začíná pronikat se svými obrazy do veřejných galerií a soukromých sbírek.

01.03.2018

"Snad žádný lidský dynamický projev není fotogeničtější než tanec a obzvláště balet. Ta úžasná symbióza síly a něhy, elegance a námahy, skutečnosti a snění, lehkosti i náročnosti, pohybu i klidu ... a to vše v kráse a ladnosti mne již dlouho fascinuje. Úžasné schopnosti tanečníků a tanečnic chci zachytit na svých fotografiích v kontrastech světla a tmy, pohybu a klidu, v černé a bílé. Všechny tyto zdánlivé i skutečné protiklady a kontrasty ožívají na mých fotografiích v jedinečné harmonii, kterou obrazu krom malby dává snad nejlépe klasická černobílá fotografie. Ten pocit, kdy se obraz vynořuje na bílém papíře během namočení do vývojky, se nedá přirovnat k ničemu jinému, než samotnému prožitku tance tanečníkem. Je to prostě nádhera. Na výstavě Danza, kterou prezentuji v březnu v prostorách Viničního altánu, Vás zvu k nahlédnutí do magie baletu, zachycené do stříbra černobílého filmu a vlastnoručně zpracovaných fotografií".

Krásný zážitek!

Jan Mlčoch www.mlcoch.net

04.12.2017 - Výstava prodloužena do 22.2.

Jako by nějaký hlas (…) řekl jako anděl Flamelovi: „Prohlédněte si dobře tuto knihu, ničemu v ní neporozumíte, ani vy, ani mnoho jiných, ale uvidíte v ní jednoho dne, co by v ní nikdo nehledal.“ (…) Prosím, aby si čtenář laskavě uvědomil, že surrealistické výzkumy mají pozoruhodně obdobný cíl jako výzkumy alchymistů: kámen filozofů není nic jiného, než co mělo umožnit lidské fantazii pomstít se radikálně všem věcem, a tak se dnes znovu pokoušíme po staletém věznění ducha a bláhové rezignaci osvoboditi definitivně tuto fantazii „dlouhým, bezhraničným, vědomým uvolněním všech smyslů“ a osvoboditi všecko ostatní“.

André Breton, Druhý manifest surrealismu.

30.10.2017

Martin Michael Stiltenn

Narozen v roce 1974 v Moravské Třebové. Vyučen jako jeden z posledních v dnes již zaniklém řemesle knoflíkář – perleťář. Tento využívá i k tvorbě autorských šperků z přírodní perleti v kombinaci z různými materiály. Nikdy nestudoval žádnou uměleckou školu. Díla vytváří nekonvenčními a mnohdy i kuriózními technickými postupy, často používá nalezené věci, které dle jeho slov „mají stopu života“. Dá říci,  že po období surrealismu navazuje na výraznou stopu českého informelu, čím ho oživuje a staví do pozornosti na scéně dnešního umění. Vedle výtvarné tvorby se věnuje autorskému psaní, tvorbě animovaných filmů formou pixilace a také fotografií.

04.10.2017

Fotograf Vojtěch Vlk prezentuje serii fotografií odkazující ke krajině. Fotografií na první pohled neostrých a jaksi rozmazaných, při bližším pohledu však v detailu ostře prokreslených. S podobně zpracovanými fotografiemi jsme se v tvorbě Vojtěcha Vlka již jednou setkali. Bylo to v  roce 1998 a tyto fotografie nafotil během své stáže na Bezalel akademii v Jeruzalémě. Tehdy se nám skrze fotografie obyvatel věčného města a jeho zákoutí doslova zjevil rozpohybovaný genius loci tohoto jedinečného  místa. Klademe si otázku: Proč se Vojtěch Vlk vrací po tak dlouhé době k tématu pohybu a rozostřených kontur ve svých fotografiích? A proč volí právě krajinu jako scénu pro ztvárnění svých vizí? Vojtěch Vlk je úspěšný portrétní fotograf .... a nebojme se to říci úspěšný komerční fotograf. Je však také zároveň - tvůrce, který má velkou vnitřní potřebu umělecké tvorby. A nechce se nachat lapit každodenní rutinou komerční ateliérové práce pohybující se v ostrých a vymezených hranicích. Jeho touha a pnutí k uměleckému vyjádření vnitřní krajiny plné imaginace a snů je silnější a přívádí nás na samou hranici neznámého světa, do kterého nám dává skrze své fotografie nahlédnout. Ponořit se do nich a zasnít. Rozpouští ostré hranice reality a my tak můžeme spolu s autorem putoval nově viděnou a objevovanou krajinou imaginace. A je to putování svobodné a nespoutané, protože právě to symbolizuje pohyb ve Vlkových fotografiích. Svobodu vnitřní na cestách své duše, která objevuje nové světy a zároveň svobodu vnější - fyzickou, která ho provází na jeho častých cestách po celém světě. V průběhu tvorby tohoto souboru začal objevovat malířskost svých fotografických vizí. To dává jeho souboru nový, další rozměr. Při pohledu na jeho fotografie se nám vybaví malby impresionistických mistrů a jejich zářivá světelnost, zároveń můžeme vidět krajiny imaginativní či surrealistiské Josefa Šímy a krajiny energetické Karla Malicha. To zasazuje tvorbu Vojtěcha Vlka do širšího kontextu českého výtvarného umění a přidává hodnotu jeho děl.

07.09.2017

Pozor, výstava bude s ohledem na autorovu původně neplánovanou účast na výtvarném plenéru ukončena již tento pátek 22.9.
Poslední možnost shlédnout obrazy je ve čtvrtek 21.9., do konce zavírací doby Viničního altánu.

Michail Ščigol – maliř a architekt

Michail Ščigol se narodil 26.srpna 1945 v Čeljabinsku, v Ruské federaci, ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké  školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnoval architektuře, sochařství a malbě.

Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění na Ukrajině, v Československu, v České republice, Německu, Slovenské republice, USA, Rakousku, Itálii, Belgii. Kdnešnímu dni uspořádal 90 samostatných výstav. 

Vybrané výstavy:

- sídlo Evropského parlamentu v Bruselu 2008, 
- Muzeum Andy Warhola 1991, 2005
- Parlament České republiky 2004 
- Muzeum moderního umění Ukrajiny v Kyjevě 2011,
- Art-centr Oděssa 2011,
- Katedrála  Sv. Vita v Praze 2011.

25.07.2017

Malíř Richard Náhlovský se narodil 22. května 1957 v Turnově, dětství prožil v Rovensku pod Troskami, kde příznačné okolí s krajinou Českého ráje a dominantou hradu Trosky do jisté míry určilo jeho umělecké směřování. Svůj talent prohloubil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1981 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Františka Jiroudka. Zde získal solidní základy malířského řemesla – kresba, kompozice, malířské techniky, využití barev a světla. Profesorova osobnost se ukázala být natolik silná, že po absolutoriu v roce 1987 začal Richard Náhlovský prožívat složitý a obtížný zápas o osobní výtvarný výraz. Do svých 33 let žil a pracoval v Rovensku, námětově čerpal z uhrančivých reálií Trosek. Převažovala krajina a zátiší zhodnocené silně expresivním pojetím tvarů a barev. Přicházející umělecká krize téměř končí sebezničením. Richard Náhlovský podstupuje zápas sám se sebou, zápas o hodnotu a podobu budoucího malířského díla. Po osmnácti letech života strávených v Mariánských Lázních se v roce 2008 vrátil do rodného Českého ráje, na Kozákov. Do celých dvaapadesáti let se výtvarné pojetí krajiny, figur a zátiší pohybuje převážně v krajnostech. Jednou je "kyvadlo" vychýlené směrem k dadaisticko-surrealistickému pojetí (Náhlovskému je blízký M. Duchamp, S. Dalí), podruhé k prudké a brutální barevné a tvarové expresi. Od roku 2006 pořádá pravidelně jednou za rok výstavy svých děl v Rovensku pod Troskami.

06.06.2017

Andrzej Cieslar
Narodil se 7.4. 1981 v Českém Těšíně a navštěvoval Slezskou univerzitu Katovice - konkrétně Institut umění v Českém Těšíně, ateliér malby prof. Tadeusze Ruse. Zemité barvy, tu a tam se mihne červená, tu probleskující odstíny okrových, oranžových a jiných slunečních tónů, jinde zase blankytně modrá … jako obloha jako vodní hlubina... Strukturované abstrakce, které jsou sestaveny z na sebe navazujících a vzájemně se prostupujících komponentů-krychlí a budí dojem architektonicky zpracovaných objektů nebo jejich částí. Zároveň se těmito krychlovými komponenty vytváří prostorovost. Nebo jakési informelně působící plochy, často sestavené z horizontálních nebo vertikálních plátů různých barevných valérů kladených vedle sebe tak, aby vytvářely prostorovost v těchto malbách. Přes ně potom autor umisťuje další motivy nebo skrze ně nechá tyto motivy z malby vystoupit... jako vnitřně ztvárněné odrazy momentálně viděného, ale hlavně prociťovaného a prožívaného. Z jeho maleb naplněných často prostorovými geometrickými objekty člověk nikdy přesně neuhodne, zda v nich má navrch příroda skrze ně prostupující a dokonávající tak jejich zkázu anebo právě naopak - zda se jedná o člověkem postupně přetvářené prostředí, nové urbánní prvky a krajiny, které jsou ovšem zatím jen v autorově mysli nebo snad v kolektivním nevědomí jež jen velmi opatrně a pomalu své obrazy pouští do vědomí správně naladěných jednotlivců. Jeho malířské počiny jakoby se rodnému kraji snažily pomoci vytvořit si pozvolna svůj nový obraz a doslova ho znovu vybudovat anebo urychlit přírodní rozkladné procesy pro uvolnění čemusi novému.  

03.05.2017

Ak. arch. Libor Sošťák

* 27. 2. 1959 ve Vsetíně

Autor je architekt, rád ovšem také vstupuje s barvami na paletě a štětcem v ruce do imaginárního, svobodného prostoru malířství, aby ztvárnil inspirační podněty a impulsy ze svého podvědomí. Vystavoval obrazy a kresby s tematikou krajiny a města, civilizační témata, ale také výtvarné záznamy z cest za uměním a architekturou. V současnosti jeho malba směřuje k abstraktní expresi, vytváří také závěsné objekty z nalezených předmětů .

03.04.2017

Jana Vorlová (* 1957)
se narodila v Semilech a od roku 2002 žije a tvoří v Podkrkonoší – v Bozkově. Během studia na gymnasiu se učila kresbě a grafice u Vladimíra Komárka. Během studia na Fakultě architektury ČVUT byla ovlivněna svými učiteli - Jaroslavem Křížem a Rudolfem Riedelbauchem. Silný dojem na ni udělala tvorba
Františka Ronovského, s níž se setkala v době, kdy již začínala experimentovat s enkaustikou.
Tvorba Jany Vorlové je velmi individuální – tvoří pro sebe, vyjadřuje své vnitřní pocity. Její obrazotvornost je bezprostřední. V obrazech je mnoho skrytých významů – v reálných i fantazijních figurálních kompozicích, stejně jako v geometricky členěnýchkompozicích, plných významových znaků a symbolů. Ve všech jsou zašifrované vnitřní příběhy vyjádřené výtvarnou formou, harmonickou barevností a náročnou malířskou technikou. Na jejích obrazech jsou sice
zachycené reálné předměty a figury, imaginativní příběhy však příliš reálné nejsou. Nezobrazují skutečnost, jsou reflexí myšlenek a představ. Autorka
tvoří v osamění – mimo ruch výtvarného života, mimo centra umění. V silném duchovním místě krajiny - v blízkosti bozkovského poutního kostela Navštívení
Panny Marie. Uprostřed zahrad, luk a pastvin vznikají obrazy, které přinášejí radost, krásu i zamyšlení.

01.03.2017

Lenka Štěpaníková se narodila 25.4. 1987 ve Zlíně. Vystudovala Střední průmyslovou školu polytechnickou. Výtvarné dovednosti si osvojovala pod vedením ak. malířky Naděždy Čančíkové. Grafice se začala věnovat v roce 2008. Momentálně dokončuje grafiky k Dantově Božské komedii a soubor volných ilustrací inspirovaných verši Bohuslava Reynka, Vše technikou suché jehly.
Má za sebou několik kolektivních výstav. Z těch významnějších:
- Hosté Hollaru 2011, galerie Hollar Praha
- Galerie Drahomíra, Karlovy Vary 2015, společně s Tomášem Hřivnáčem
- mezinárodní soutěž Celebrating print, galerie KADS New York, 2015

28.11.2016

Hudba která působí zdánlivě neviditelně, v autorovi vyvolává duševní vibrace v oblasti citů a emocí, které se promítají do obrazů. Obraz se tak stává projekční složkou vnitřních pocitů. V některých z děl můžeme vidět horrorové vacuum, které pozorovatele zcela pohltí. Z díla je cítit inspiraci mýty, idoly. Mýty o prekolumbiánství, dětech přírody, kouzelné interakci slyšení a vidění, které dává vzniknout vizím. A vše je propojeno tak přirozeně jako nám kroužící ptáci dávají vědět o příchozím hurikánu. Zvuky a barvy se pro umělce stávají vibračními jevy, smysly v citové angažovanosti a jsou pro něj neoddělitelné ve svém modu operandi.

G.De Neral, březen 2015, kritika v časopise Expo Art č.28

20.10.2016

Vlasta Handzelová se narodila 6. 5. 1967 v Praze. Žije v Praze a v Jižních Čechách, nedaleko Jindřichova Hradce.

2002 - 2006 Ateliér ak. mal. Barbory Kyškové, kresba, malba
2000 - 2004 Ateliér ak. mal. Kamily Ženaté, semináře na téma Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků, (Aktivní imaginace jako metoda zkoumání struktury nevědomí a jeho obrazů)

05.09.2016

Výstava prodloužena do 14.10.

28.06.2016

Marie Ban (*1982)
Vyrůstala a studovala v Praze. Po dokončení přírodovědně zaměřeného gymnázia se rozhodla pro výtvarnou dráhu a roku 2000 nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze a věnovala se klasické malbě a restaurování v ateliéru profesora Karla Strettiho. Roku 2004 odjela na studijní stáž do španělské Granady, kde ji vůně moře, jižní vítr a jiné osudové okolnosti přiměly k tomu, že se do Prahy na akademii už nevrátila. V Andalusii žila 9 let a kromě malby se věnovala nejprve józe a humanitárním činnostem a později podnikání. Založila značku oblečení, jehož potisky navrhuje, několik let provozovala malý obchod v malebném přímořském městečku Nerja. Zároveň se věnovala ilustraci a grafickému designu. Později se ale rozhodla Středomoří opustit a vrátila se do Čech. Od roku 2013 žije na venkově severně od Prahy na okraji Kokořínska.

01.06.2016

Irena Trefilová (1967*) se malířství a výtvarnému umění učila u Dany Puchnarové, Karla Těšínského a Ludmily Jiřincové. Její díla jsou projevem bohaté emocionality, barevné harmonie odkazují k hudebnímu cítění. Vystavovala doma i v zahraničních galeriích – má obdivovatele nejen v Evropě, úspěšné výstavy měla také v Káhiře a Casablance.

04.05.2016

Otakar Petříček je amatérský fotograf - autodidakt, samostatně se vzdělávající za pomoci dostupné literatury a vlastní tvůrčí praxe, často cestou pokusů a omylů. Začínal fotografovat legendární středoformátovou dvouokou zrcadlovkou Flexaret a po dlouhém období s kinofilmovým fotoaparátem se od začátku současného tisíciletí věnuje téměř výhradně digitální fotografii.

06.04.2016

Kol dokola okolo Richtrova kolodia.

Po celý duben bude ve Viničním altánu zpřístupněna výstava fotografií Karla Richtra Women: Scenes in the library. Autor na sebe upoutal pozornost kromě tvorby samotné také vynuceným předčasným ukončením stejnojmenné výstavy v knihovně AVČR na sklonku minulého roku. Současnou výstavu ve Viničním altánu autor navíc obohatí některými dalšími díly, která v rámci této „putovky“ dosud prezentována nebyla.

19.11.2015

Igor Hardunka už během svých studií na Akademii výtvarných umění důvěřoval spíše tradičnímu zobrazení, obracel se více do minulosti, inspiroval se klasickým evropským malířstvím a své náměty ohledával skrze křesťanskou ikonografii. Osobní zážitky transformoval do mystických výjevů a vizionářských kompozic, kde on sám znázorňuje alegorickou postavu vyhoštěnou z tohoto světa. Studoval po celou dobu v ateliéru klasických grafických technik, kde zhodnocoval své předchozí zkušenosti a rozvíjel nesporný kreslířský talent. 
Po absolutoriu se Igor Hardunka z osobních důvodů na dlouhou dobu umělecky odmlčel a pozvolna sbíral odvahu k tomu, aby se mohl po více než deseti letech vrátit a znovu bojovat s hmotou v malířském ateliéru.

14.09.2015

Na současné výstavě ve Viničním altánu Ivana Vostřáková prezentuje soubor svých nejnovějších fotografických koláží pod názvem Příběhy.

03.06.2015

05.05.2015

V následujícím měsíci můžete ve Viničním altánu shlédnout výstavu dvou velmi výrazných autorů – autodidaktů. Jsou jimi Daniel Váchal a Miroslav Pangrác.

Oba autoři již svá díla prezentovali na mnohých výstavách a jsou zastoupeni jak v českých, tak zahraničních sbírkách. Spojuje je ovšem nejen jejich autodidaktismus, zastoupení ve sbírkách a po technické stránce i fakt, že oba malují olejový barvami. Jsou to oba dva velmi intuitivní a citliví autoři, kteří se rádi výtvarně vyjadřují na větších plochách, rádi se rozmáchnou, ale zároveň jejich práce obsahují i velmi křehce a filigránsky zpracované detaily, které jsou nezbytnou součástí celého zpracovávaného díla. Miroslav navíc maluje i akrylovými barvami a používá kombinovanou techniku, která mu umožňuje dobře ztvárnit prvky struktury. Ta se zdá být středobodem jeho zájmu.

01.04.2015

Rozhovor:

Zdá se, že ráda používáte specifickou paletu barev. Co tím vyjadřujete?

Má nejnovější série obrazů pro tuto výstavu má opravdu specifickou paletu barev, které zrcadlí mou náladu. Jsou velmi pestré a vyjadřují jisté natěšení se na něco nového a určitý posun v mém životě.

04.03.2015