I AM A PILGRIM LOOKING FOR MY WORLD OF MORNING BRUMES FULL OF HIDDEN

EMOTIONS. I APPRECIATE HELP AND APPROACH OF MY FATHER WHO HELPED ME

A LOT IN THE BEGINNING. I ALSO WOULD LIKE TO EXPRESS THANKS TO MY MUSE & FRIENDS ON THAT JOURNEY. THEY ALL HELP ME TO RECOGNIZE RIGHT FROM WRONG.

Ve čtrnácti letech jsem dostal od otce k narozeninám svůj první fotoaparát Flexaret. Už předtím jsem mu pomáhal v komoře  - míchal vývojky, ustalovače a tónovače

.... takže poté už vlastně nic nebránilo tomu, abych se hned s kamarádem vrhl na focení... :-)

Po několika letech fotografických začátků, ale hlavně čtení po nocích, se mi postupně zhoršoval zrak - jako mnohému vášnivému čtenáři. Takhle jsem se přes knihy dopracoval k mnoha dioptriím a

fotografie šla stranou. Zůstalo jen focení pro zábavu a na autofokus. Pak přišla doba digitálních fotoaparátů.  Fotografování digitálem mě ve svém počátku nadchlo. Jak snadno člověk hned věděl

co a jak vyfotil a ta snadnost pořízení výsledné fotografie! Po třech letech strávených v elektronickém světě, kde jsem – přiznám se -  nebyl a stále nejsem tak úplně doma, se v jednom týdnu přihodilo několik událostí, které mne přesvědčily o návratu ke klasickému negativu. Dostal jsem jedno z čísel časopisu B&W, kde byly krásné černobílé fotografie z 50-tých let zobrazující atmosféru amerických nočních hudebních  klubů té doby. Potom odešel můj děda a já jsem v jeho „pokladech“ našel několik skleněných fotografických desek, ze kterých mi bylo hned jasné, oč se jedná a jak asi staré ty desky jsou. Následně  jsem se zúčastnil představení tehdy nového digitálního Hasselbladu H1. Tam jsem měl možnost setkat se s odborníky a zeptat se jich, zda media, na která se dnes ukládají fotografie, budou existovat ještě třeba za 70 let a budou k přečtení - jak do kvality, tak i do schopnosti budoucích SW. Chtěl jsem zkrátka - přiznám se bez mučení - aby po mně něco zůstalo i za těch 70 let, byť třeba jen pro moji rodinu. A protože odpovědi byly záporné, vrátil jsem se po letech opět ke klasice.

Fotografie a proces fotografování v sobě ukrývá spoustu krás a příjemného objevování.  Pro mě je to hlavně tajuplný svět dialogu mezi autorem a modelem a následně mezi výslednou fotografií a

divákem. Svět, který vám dovoluje bez studu nahlédnout do cizích očí.Věřím, že každý jeden z nás má ve fotografii svého boha nebo fenomén, kterému mnohé podřizuje. Pro mě je tímto fenoménem přírodní světlo, se kterým pracuji nejraději a nejvíce. Většina mých fotografií je z mimoateliérového prostředí, ve kterém se cítím jako tvůrce nejlépe.

Zvolil jsem si cestu směřující k tradicím. Míra svobody, která nás dnes obklopuje, je vyšší než kdy jindy. Máme možnost si vybrat, což nebylo vždy samozřejmostí. Tahle možnost má i svá úskalí v

používání, a tak nás zaplavují nové a nové přístupy. Vytrácí se jistota.