Grafické dílo Lenky Štěpaníkové se opírá o několik témat. Je to  především Bible, nabízející člověku, který hledá, zásadní a nadčasové  myšlenky. Lenčin přístup k této inspiraci jde do hloubky, a výrazové  prostředky jsou tomu adekvátní. Tvoří technikou hlubotisku, a to  výhradně suchou jehlou. Používá ji v její klasické černobílé podobě,  bez dalších efektů. Působivost a síla jejích grafik je postavena na  dokonalém zvládnutí bohatství typů a výrazů lidské tváře. Další inspirací je básnické dílo italského humanisty Danta Allighieriho. Listy ilustrující jeho Peklo jsou pojaty velmi  nadčasově. Je zde opět člověk, bez dobových kostýmů a rekvizit, jen ve  své holé podstatě, se svými vášněmi a slabostmi. Tvorba Lenky Štěpaníkové je přesvědčivě poctivá. Obnáší velké množství  soustředěné a trpělivé práce, které předcházela silná potřeba sdělení.  Proto její práce působí velmi vyzrále a vyváženě. Poselství, které nám  přináší její grafiky, je stále aktuální.
Naděžda Čančíková