A právě Víny originální certifikace Znojmo jsme zahájili. Nejprve Veltlínské zelené VOC 2015, suché víno s ovocně-minerální vůní, v níž se objevují i jemné mandlové tóny. Chuť ovocná, šťavnatá a pikaní, nechybí ani lehce minerální dotyk a stopa pepře. Příjemné víno i na delší pití.
O něco vstřícnější byl polosuchý Sauvignon VOC 2015. Ve vůni světlé peckoviny, lehké tóny černého bezu i špetka minerálů. Chuť ovocně-minerální, šťavnatá a pikantní. Převažují meruňky, možná angrešt, a také lehké stopy černého rybízu a černého bezu.
A do třetice VOC - Ryzlink rýnský 2015, polosuché víno s příjemnou kyselinkou (7,6 g/l) a nižším alkoholem (11 %). Ve vůni světlé peckoviny, stopa lipového květu a lehká mineralita. V zakulaceném a šťavnatém těle nazrálé světlé ovoce, opět lipovina a dostatečně pikantní závěr. Společně se sauvignonem to bylo pro mne nejlepší víno večera.
Polosuchý Kerner mne nezklamal, ale ani výrazně nepotěšil. Vůně spíše „ryzlinková” - ovocně-minerální. Chuť zpočátku také. Jen více nasládlá, zakulacená, ale v závěru málo šťavnatá a pikantní. Chyběla kyselinka!
Polosladká Pálavu 2015 v pozdním sběru měla naštěstí kyselinky dostatek. Ve vůni jemně kořenité světlé ovoce a muškát v minerálním závoji. V chuti především citrusy, zvláště grep. Tělo pikantní, šťavnaté, v závěru jemně muškátové s lehkou grepovou hořčinkou.
Pro mne nejméně zajímavým vínem byl polosladký Tramín červený v pozdním sběru. Vůně květinově-citrusová, bez tradičních tónů exotického liči či čajových růží. V chuti téměř identické, jen s přídavkem lékárenských bylin a s nedostatkem svěžesti. Z bílých vín měl tento tramín nejnižší kyselinu, a to nevím, zda byla přidána.
Formálně výrazně sladší (24,5 g/l zbytkového cukru), ale pociťově zřetelně sušší byl Zweigeltrebe klaret 2015 v pozdním sběru. Ve vůni kompotované tmavé ovoce s lehkou mineralitou. V chuti naležené tmavé ovoce, výrazně minerální a v závěru měkce pikantní.
Mimořádně zajímavé bylo „velké cuvée” Symposion 2015, víno z téměř stovky odrůd z genofondu vinařství. Víno s vysokým zbytkovým cukrem, ale v žádném případě ne přeslazené a „mrtvé”. Zřetelné bylo botrytické tóny, které ve vůni i chuti doplňovaly tóny přezrálého ovoce, medu a minerálů. V závěru na patře bylo víno nejen zřetelně nasládlé, ale i příjemně pikantní.
Po tomto bonbónku musela obě závěrečná červená vína působit trošku nevýrazně. Jakostní André 2011 to rozhodně zvládlo. Již vyzrálé víno s vůní višní v čokoládě nabídlo v chuti nazrálé tmavé peckoviny v kombinaci s ještě zřetelnými tříslovinami. Zatím trošku „drsnější” a měkce pikantní víno, které se může ležením v láhvi vylepšovat.
Závěrečný jakostní Dornfelder 2013 to měl po předchozím zavíněním červeným André již o poznání snazší. Ve vůni džemovitá lesní směs. Chuť bohatě ovocná (opět převaha lesních plodů), tělo možná trošku kratší, závěr pak byl ještě pikantní. I toto víno z ročníku, který nebyl zcela ideální pro červená vína, má ještě perspektivu ležení v láhvi. Osobně bych zahájil ochutnávku dvěma červenými víny, a ukončil bych ji sladší, botrytickou specialitou.
Třeba to bude inspirace pro příští rok.
A ještě hodnocení početně téměř kompletním „vrcholovým” týmem. Tady je: Ryzlink rýnský VOC a Symposion 2015 – 8,8 bodu ( z 10 možných), Sauvignon VOC – 8,7 b., Veltlínské zelené VOC, Pálava 2015 a Dornfelder 2013 – 8,6 b., André 2011 b., Tramín červený 2015, Kerner 2015 a Zweigeltrebe klaret 2015 – 8,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
