Zahájili jsme jakostním Veltlínským zeleným 2014, suchým a ovocitým vínem. Ve vůni nazrálé světlé ovoce, v chuti citrusy, tělo šťavnaté s jemnou grepovou hořčinkou v pikantním závěru.
O malinko více mi chutnalo kabinetní Neuburské 2014, rovněž suché víno s vůní světlého ovoce (jemná hruška). V chuti ovocně-minerální, velmi pikantní a osvěžující. V těle převažovaly světlé peckoviny s pecičkou.
Na stejnou úroveň jsem zařadil Ryzlink rýnský 2014 v pozdním sběru. Suché víno s výraznou kyselinou (8,5 g/l) a nízkým alkoholem (10,5 %). Příjemně ovocná vůně s převahou jemných citrusů. Chuť ovocně-minerální, velmi pikantní a svěží v závěru s grepovou hořčinkou.
Příjemným překvapením bylo „velké cuvée” Symposion 2014 vyrobené ze 110 odrůd pěstovaných v této Šlechtitelské stanici vinařské. Vůně ovocně-minerální, chuť dostatečně harmonická, vyvážená a pikantní. Tělo měkce ovocné s lehkou hořčinkou v koncovce.
Příjemně osvěžilo jakostní André rosé 2014. Polosuché víno s vyšší kyselinou (8,8 g/l) a nižším alkoholem (10,5 %). Ve vůni kombinace tmavých peckovin a lesní směsi s jemně smetanovým závojem. V chuti téměř identické s lehkými minerálními tóny. Víno nabídlo krásně pikantní závěr.
Jedním z nejlepších vín večera byla kabinetní Pálava 2014, polosuché víno s výraznou kyselinou (8,4 g/l). Ve vůni převládaly tramínové tóny: růže a exotické liči. Chuť ovocně-květinová, šťavnatá a pikantní. Pociťově bylo víno na hranici suchého a polosuchého vína. V závěru ukázalo lehkou grepovou hořčinku.
Pro někoho nejlepším vínem byl jakostní Hibernal 2014, polosladké víno (16,2 g/l zbytkového cukru) s výraznou kyselinou (8,5 g/l). Vůně tradiční (citrusy, především grep, a černý rybíz). V chuti lehce nasládlé a šťavnaté s výrazným grepem. V těle se mi však zdálo víno trošku kratší.
Výrazně rozdílné názory mezi dvěma skupinami „vrcholového týmu” vyvolalo jakostní Rulandské modré 2013, překvapivě víno na hranici polosuchého a polosladkého. Pravda, každá tato skupina ochutnávala z jiné láhve. Osobně nemám rád červená se zbytkovým cukrem, nicméně větší problém jsem s touto „rulandou” neměl. Ve vůni jemně džemovité a delikátně kořenité tmavé ovoce. V malinko nasládlé chuti začínala převažovat džemovitá lesní směs, především jahody. Tělo uhlazené, lehčí a měkce pikantní. Rozdíly v hodnocení byly až nečekaně propastné...
Velmi příjemné bylo Svatovavřinecké (Saint Laurent) 2011, jakostní víno z dobrého ročníku. Ve vůni jemně kořenité tmavé ovoce se stopou kůže. V chuti vyzrálé višně a švestková povidla. Nechybí také dotyk čokolády a lehounce pikantní závěr. Příjemné víno na delší pití.
A kontroverzní bylo také závěrečné víno - jakostní Neronet 2013. Někteří členové „vrcholového týmu” ho dokonce považovali za nepitelné. Osobně mne také příliš nenadchlo, nicméně pitelné bylo, byť rozhodně nepřesvědčilo. Ve vůni tmavá lesní směs a lehký dotyk vanilky. Stejně tak v jemně džemovité, trošku tenké chuti se zřetelnými tříslovinami a stopou po hořké čokoládě. Nevím, neochutnal jsem obě láhve, takže nemám tušení, v čem byl tak velký problém.
Kompletní „vrcholový tým” hodnotil vína takto: Hibernal 2014 - 9 bodů (z 10 možných), Pálava 2014 - 8,9 b., Symposion 2014 - 8,8 b., André rosé 2014 - 8,7 b., Ryzlink rýnský 2014 - 8,6 b., Neuburské 2014 a Saint Laurent 2011 - 8,5 b. a Veltlínské zelené 2014 - 8,3 bodu. Pokud jde o Rulandské modré, polovina členů dala vínu 6,4 b., druhá pak (jiná láhev) - 8,4 bodu. V případě závěrečného Neronetu to byla takto: 5,5 b. a 8,2 bodu (jiná láhev).
Text a fotografie Libor Chlupatý
