Ve Viničním altánu nám společně představili tucet vín s poněkud „divokou” etiketou vinařství, jehož název také nelahodí mému sluchu - DeguVin. Důležitější jsou však vína, a ta mi častěji lahodila ve vůni i chuti.
Až na jedno byla všechna vína z loňské sklizně, všechna nezatříděná, tedy moravská zemská. Odstartovalo je Chardonnay, víno na hranici suchého a polosuchého (6,7 g/l zbytkového cukru). V ovocné vůni dominovalo jižní ovoce s lehounkým smetanovým závojem. Stejně tak v malinko nasládlé chuti s výrazně pikantním závěrem. Mladé víno ještě není harmonické, potřebuje ležet v láhvi, aby se srovnalo a malinko zakulatilo. Myslím, že někteří členové „vrcholového týmu” k němu byli až hodně nespravedliví.
Tak docela to neplatí o následujícím Tramínu, který měl sice ještě vyšší zbytkový cukr, ale stále patřil do kategorie suchých vín. Zjevně to byl Gewürztraminer, což se projevilo v trošku kořenitější vůni i chuti, kterým dominovaly květinové a také lehce minerální tóny. V měkce pikantní chuti se projevila také stopa po zrání v akátovém sudu.
Velmi mi chutnalo polosuché Veltlínské zelené. Ve vůni nazrálé světlé ovoce, stejně tak v jemně pepřovité chuti. Šťavnaté, malinko zakulacené a měkce pikantní víno.
Polosuchý Ryzlink vlašský byl jen o malinko méně atraktivní. V příjemné vůni ovocný s lehkou mineralitou. Také v chuti ovocně-minerální, šťavnatý a jemně pikantní.
Atraktivní byl pro mne Ryzlink rýnský 2013, víno na hranici suchého a polosuchého, jehož hrozny pocházely ze čtyřicetileté vinice U sv. Urbana ve Vrbovci. Zajímavé bylo na něm i to, že zrálo v novém akátovém sudu. Ve vůni ovocný s jemnými tóny akátu a lipoviny. V chuti měkce ovocný (náznak citrusů), nechybí opět tónu akátu a lipoviny. V závěru je víno velmi pikantní. Myslím, že má před sebou krásnou budoucnost po ležení v láhvi.
Polosladké Rulandské šedé zahájilo sérii vín s vysokým zbytkovým cukrem. Vonělo po jemném meruňkovém kompotu. V nazrálé ovocné chuti (světlé peckoviny) bylo sladší, v závěru pak měkce pikantní.
Velmi sladké (42 g/l zbytkového cukru), ale také velmi přitažlivé bylo Rulandské bílé ze známé čejkovické viniční trati Helezný díl. Ve vůni přezrálé světlé peckoviny. V chuti sladší, bohatě ovocné a šťavnaté. Nechyběla stopa medu a také pikantní ocásek! Víno mohlo mít vyšší alkohol, který by mu slušel lépe na úkor zbytkového cukru.
Ještě více zbytkového cukru (46,3 g/l) měl Ryzlink rýnský. Opět nízký alkohol (10 %), výrazná vůně po žluté broskvi. Chuť sladší, měkce ovocná (broskev), šťavnatá a lehce pikantní v závěru. Mazlivé víno, které zrálo v akátovém sudu.
Jedním z nejlepších vín večera bylo pro mne Rulandské modré rosé. Polosuché víno s pikantní kyselinou (7,3 g/l) a s vůní lehce kompotovaných jahod se smetanou. V chuti spíše tmavé peckoviny (třešně, višně) s jemnou pecičkou. Šťavnaté a pikantní víno z čejkovického Helezného dílu.
A ještě jedno rosé - polosladké André s výraznější kyselinou (8,5 g/l). V bohaté ovocné vůni jsou cítit červené bonpari. V chuti lehce nasládlé, šťavnaté, plné svěžích tmavých peckovin.
Na závěr dvě červená vína. Nejprve Frankovka z hroznů z Dolních Kounic. Ve vůni tmavé peckoviny a lehká stopa čokolády. V chuti jemná, ovocná a měkce pikantní. Nekomplikované víno na delší pití.
Zweigeltrebe ze stejného ročníku, ale z Velkých Pavlovic, mi chutnalo a trochu víc. Ve vůni třešně a višně s pecičkou. V chuti tmavé peckoviny, opět s lehounkou hořčinkou po pecičce. „Čisté” víno bylo v závěru měkce pikantní.
Ale to jsem se již těšil, až si přechutnám „třináctkový rýňák” a roséčko z modrého pinotu. A pak jsem udělal závěrečné hodnocení, které se v porovnání s některými členy „vrcholového týmu” občas výrazně lišilo. Ten v kompletní sestavě pak hodnotil vína takto: Rulandské bílé 2014 a Ryzlink rýnský 2014 - 8,9 bodu (z 10 možných), Rulandské šedé 2014 - 8,8 b., Ryzlink rýnský 2013 - 8,7 b., Veltlínské zelené 2014, Rulandské modré rosé 2014 a Zweigeltrebe 2014 - 8,6 b., André rosé 2014 a Ryzlink vlašský 2014 - 8,5 b., Tramín červený 2014 a Frankovka 2014 - 8,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
