Ochutnali jsme tucet vín z ročníků 2007 až 2014, pět bílých a sedm červených. I to naznačilo, že hlavní silou vinařství jsou vína z modrých odrůd.
Nicméně tři bílá vína z nižší řady Gallery mne velmi potěšila výborným poměrem cena/výkon. Jedním z nich bylo hned to první, jakostní Neuburské Gallery 2013. Víno na hranici suchého a polosuchého (cukernatost moštu jako pozdní sběr) mělo příjemnou ovocně-květinovou vůni. V chuti lehounce nasládlé, ovocné s dotykem lučních květů, šťavnaté a měkce pikantní. Nekomplikované víno pro delší pití.
Ryzlink vlašský 2013 v pozdním sběru byl bohatší a vrstevnatější ve vůni i chuti. Suché víno s vyrovnaných poměrem zbytkového cukru a kyselin (5,1 g/l a 6 g/l). Ve vůni ovocné a jemně minerální. V chuti se k ovoci (světlé peckoviny) ještě přidaly lehké květinové tóny. Měkce pikantní víno se středně dlouhou dochutí.
Rulandské šedé 2013 v pozdním sběru mělo na můj vkus příliš výraznou kyselinu (8,5 g/l). Ve vůni bylo ovocně-minerální se zřetelnými tóny citrusů. V chuti identické, výrazně pikantní. Je to víno na delší trať. Podle mne by k optimální kondici potřebovalo ležet v láhvi ještě minimálně rok.
Příjemná byla Pálava Gallery 2014, jakostní víno s vůní lehce kořenitých citrusů v jemném „tramínovém” závoji. V chuti obdobné, šťavnaté a pikantní. Pálava i pro ty, kteří nemají rádi výrazně aromatická a sladší vína, jako třeba já.
Nicméně chutnalo mi i následující víno s vysokým zbytkovým cukrem (41 g/l). Rulandské bílé 2012 ve výběru z hroznů potěšilo plnou vůní jižního ovoce (včetně banánů). To platí i o chuti bohaté na nazrálé ovoce. Nasládlé, v těle zakulacené, v závěru měkce pikantní. Mazlivé, lehce medové víno.
Prvním červeným bylo jakostní Zweigeltrebe Gallery 2011. Ve vůni kořenité tmavé ovoce. Stejně tak v uhlazené chuti, v níž se objevila i jemná stopa vanilky z dubového sudu. V závěru bylo víno lehounce pikantní.
Následoval Modrý Portugal 2011 v pozdním sběru. Ve vůni výrazně kořenité tmavé ovoce se stopou po „bakelitu”. Stejně tak v chuti, kde se objevil i lehký čokoládový „štych”. Aromaticky to není můj typ vína.
O poznání příjemnější bylo pro mne Svatovavřinecké VOC 2009. Ve vůni téměř džemovité tmavé ovoce, a to včetně lesní směsi. Stejně tak ve vyzrálé a poměrně pikantní chuti. Tradičně vyšší kyselinka u „vavřince” mi příliš nelahodí.
Asi nejvíc se všech červených vín večera mi chutnalo Rulandské modré 2011 ve výběru z hroznů. Ve vůni náznak višní v čokoládě a lehká kořenitost. V jemné chuti tmavá lesní směs, opět lehounce kořenitá se stopou čokolády. Víno nabídlo výrazně delší dochuť a pěkný bezcukerný extrakt (29,6 g/l).
Zajímavé bylo Patria cuvée 2009 ve výběru z hroznů z odrůd Rulandské modré a Cabernet Sauvignon. Překvapivě vysoký zbytkový cukr (7,8 g/l), bohatá vůně po tmavé lesní směsi. V chuti opět tmavé ovoce, lehce kořenité se zřetelnými tříslovinami. V závěru pak měkce pikantní. Víno má před sebou lepší budoucnost, ale vysoký cukr u červeného vína je pro mne handicapem.
To platí i o Frankovce VOC Modré hory 2009. Další polosuché (7,5 g/l zbytkového cukru) červené, u předních vinařství málo vídaný zjev. Ve vůni jemně kořenité tmavé ovoce, opět s tóny „bakelitu”. V lehce nasládlé chuti tmavé ovoce, opět jev mnou nazývaný „bakelit”, tělo uhlazené a v závěru velmi pikantní. Malinko podbízivé víno, ale pro milovníky červených spíše „ani ryba, ani rak”.
A na závěr pro mne jeden ze dvou vrcholů večera: Rulandské modré 2007 ve výběru z hroznů, barrique. Suché víno s vůní tmavého ovoce a lehounkých tónů nakládaných hub. V chuti velmi uhlazené a nazrálé tmavé ovoce, a pikantní koncovka. Víno se blíží ke svému vrcholu.
Kompletní „vrcholový tým” ocenil především červená vína. Tady jsou body: Rulandské modré 2007 - 9,2 bodu (z 10 možných), Rulandské modré 2011 a Cuvée Rulandské modré & Cabernet Sauvignon - 9,1 b., Svatovavřinecké VOC - 8,8 b., Ryzlink vlašský, Rulandské bílé a Modrý Portugal - 8,7 b., Pálava Gallery a Zweigeltrebe Gallery - 8,6 b., Frankovka VOC - 8,5 b., Neuburské Gallery - 8,4 b. a Rulandské šedé - 8,3 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
