Nejdříve jsme se zavínili perlivým vínem Cabernet frizzante 2014, zemským vínem z odrůd Cabernet Sauvignon a Cabernet Moravia. Tady malinko odbočím. V poslední době mezi moravskými vinaři i zákazníky stále oblíbenější typ vína měl jednu zásadní vadu, stejnou jako u produktů vinařů, kteří toto víno vyrábějí - ono „frizzante” bylo totiž „způsobeno” sycením oxidem uhličitým, nikoliv přirozeným druhotným kvašením v láhvi. Tato levná náhražka sektu bývá v chuti většinou plochá, perlení je velmi jemné a tělo je krátké. A cena většinou výrazně vyšší, než by si víno zasloužilo. Jistě lidem to často chutná, příliš o tom nepřemýšlejí, a někteří si dokonce myslí, že pijí „moravské šampaňské”. A vinařům to vyhovuje i proto, že z těchto „bublinek” se neplatí spotřební daň.
Pokud jde o Radochovo frizzante, vonělo po jemných tmavých peckovinách se stopou lesní směsi. Podobná byla i chuť. V těle suché, jemně perlivé, tenčí a kratší. Ostatně jako u většiny obdobných vín, která jsme od loňska ve Viničním altánu ochutnali.
Následovalo pro mne poslední víno večera, které mi nechutnalo - Neuburské 2014. V moštu nedoslazované víno (cukernatost 19 °NM) s jemnou vůní uleželého světlého ovoce s náznakem květin. V chuti tenčí, ovocně-květinové s výrazně pikantním závěrem. Takové hubené víno, které bych konzumoval v menší míře, a jen k jídlu.
Potěšila mne kabinetní Frankovka rosé 2014, suché víno s jemnou vůní tmavých peckovin. V chuti rovněž třešně a višně, navíc s lehkou pecičkovou hořčinkou.
Veltlínské zelené 2014 v kabinetním provedení bylo suché s vyšším zbytkovým cukrem (kolem 5 g/l) a s výraznou ovocnou vůní. Chuť měkce ovocná, zakulacená a jemně nasládlá se zřetelně pikantním závěrem, opět se stopou po mandlích. Pěkné víno na delší pití.
O něco méně zajímavé bylo suché Chardonnay 2014. Kabinetní víno ze dvou viničních tratí. Svým způsobem malinko bylinná, poněkud lékárenská vůně i chuť. V těle lehčí a výrazně pikantní. Poněkud jsem postrádal výraznější šťavnatost, ale myslím, že minimálně několikaměsíční ležení mu velmi prospěje.
Od této chvíle jsem si na vínech opravdu pochutnával. Nejprve to bylo Rulandské modré rosé 2014, kabinetní víno, pro mne jedno z nejlepších tohoto večera. Suché s vyšším zbytkovým cukrem (5 g/l) a s příjemnou vůní tmavé lesní směsi. V chuti kombinace tmavých peckovin a lesních plodů. Lehce šťavnaté se středně dlouhým, pikantním závěrem.
Chutnalo mi i Sylvánské zelené 2014 v pozdním sběru. Suché víno s vůní světlého ovoce a tóny jablečného koláče. V chuti zřetelně ovocné s jemným karamelovým „štychem”.
A na řadu přišlo podle mne druhé nejlepší bílé víno večera. Zemský Hibernal 2014 byl suchý, opět s trošku vyšším zbytkovým cukrem kolem 5 g/l. Ve vůni bohatý - nazrálé světlé ovoce (hlavně citrusy), a také tóny černého rybízu a černého bezu.
Po něm bílá jednička - Tramín červený 2014 v pozdním sběru, víno na hranici polosuchého a polosladkého. Příjemná tradiční tramínová vůně v té neprotivné podobě - jemné růže, stopa exotického liči a vyzrálé citrusy. V chuti měkce ovocné, opět liči a jemný grep. Elegantní, svěží víno s pikantní koncovkou.
Na závěr dvě červená vína. Nejprve zemský Neronet 2013 s pěknou vůní tmavé lesní směsi. Ta je zřetelná i v chuti, kde se objevuje i jemná stopa vanilky. Potěšil měkce pikantní závěr.
Vrcholem večera, rozhodně nejlepším vínem z celé „jedenáctky” byl závěrečný Pinot Noir 2012, zemské víno s cukernatostí moštu na úrovni výběru z hroznů. Elegantní vůně jemně kořenitých tmavých višní. Bohaté višně rovněž v chuti, a to včetně jemné pecičky. Tělo uhlazené, plné s delší dochutí. Na patře opravdu laská a hladí.
„Vrcholový tým” to patřičně ocenil. Zde je jeho hodnocení: Pinot Noir 2012 - 9,2 bodu (z 10 možných), Tramín červený 2014 - 8,8 b., Rulandské modré rosé 2014 a Hibernal 2014 - 8,7 b., Neronet 2013 - 8,5 b., Veltlínské zelené 2014 a Sylvánské zelené 2014 - 8,4 b., Frankovka rosé 2014 a Chardonnay 2014 - 8,2 b., Neuburské 2014 - 7,9 b. a Cabernet frizzante 2014 - 7,8 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
