Pavel Košulič nám představil deset ročníkových fortifikovaných vín, vyrobených převážně z jeho vlastních hroznů, a s přidáním lihu italské provenience. Všechna z ochutnávaných vín, ale pochopitelně především ta nejmladší, působila v porovnání s některým zahraničními likérovými víny poměrně svěže, a to v lehčím a pikantním těle.
Zahájili jsme červeným likérovým vínem Stefan Kossulitcz 2010 ze tří odrůd (André, Frankovka a Cabernet Moravia) a s výraznou převahou prvně jmenované. Víno mělo asi 70 g zbytkového cukru a vonělo po džemovitém tmavém ovoci. Téměř identické bylo i v nepříliš přeslazené chuti, kde jsem objevil také tóny datlí, fíků i ořechů. V koncovce předvedlo jemnou pikantnost.
Následovalo víno se stejným názvem, ale o dva roky starší. Odrůdy identické s mladším vínem, ve vůni jsem cítil lehce kořenitý jahodový kompot. I chuť byla obdobná, jen se mi zdála vyzrálejší, ale zároveň lehčí, uhlazenější a se zřetelně pikantním ocáskem.
A ještě jednou Stefan Kossulitcz (víno pojmenované po prapředkovi z 16. století), jen ještě o rok starší. Ze všech tří nejméně sladké (50 g/l zbytkového cukru), ale zároveň nejvyzrálejší a více uhlazené. Ve vůni jemně kořenité tmavé ovoce, chuť obdobná, jen v závěru se objevily tóny hořké čokolády. Kupodivu nejvíce mi chutnal nejmladší Stefan.
Zřetelně mladší Magdalena 2012 z odrůd Svatovavřinecké a Modrý Portugal měla výrazně vyšší zbytkový cukr (180 g/l). Ve vůni byl cítit švestkový kompot s jemným oxidativním „štychem”. V chuti nasládlý kompot z tmavých peckovin a s lehkými kvasnými tóny v závěru. Víno mne příliš nezaujalo.
Ale naopak následující jsem si (ač nevyhledávám sladká vína) opravdu vychutnal. St. Laurent (Svatovavřinecké) solera 2011 bylo vyrobeno podobnou metodou, jaká se používá při výrobě španělského sherry, tedy postupné přelévání a doplňování sudů se zrajícím vínem, v tomto případě tří. Krásná vůně (tmavé ovoce a jemné tóny ořechů), sladší, plná chuť vyzrálé lesní směsi s výraznou stopou datlí a fíků. Velmi příjemné a elegantní víno.
Potěšil rovněž Stefan Kossulitcz 2011, bílé likérové víno z odrůd Ryzlink vlašský, Neuburské a Veltlínské zelené. Vyšší zbytkový cukr (185 g/l), alkohol jako u většiny předchozích vín (18 %). Ve vůni delikátní tóny skořice, pečených jablek a ořechů. V chuti lehčí, jemné, uhlazené a ovocné s dotykem ořechů, bylin a medu. Příjemná pikantnost v koncovce.
Příliš mi nechutnalo následující Solei d'Austerlitz (Slavkovské slunce) 2013, opět bílé likérové víno. Tentokrát však z odrůd Muškát moravský a Neuburské. Víno tmavě zlaté barvy s výraznější kořenitou vůní, v níž je trošku nepříjemně cítit alkohol. Ve sladké, ale málo pikantní chuti jsem cítil květy, pyl i stopu ovoce. Zatím velmi mladé a svým způsobem pro mne nezajímavé víno.
A také jsem nepřišel na chuť třetímu bílému fortifikovanému vínu Anežka 2012, vyrobenému z klaretu (odrůdy Zweigeltrebe a Frankovka). Vysoký zbytkový cukr (210 g/l) a ovocně-květinová vůně. Sladké víno s chutí ovocného kompotu, z níž vyčuhoval alkohol.
Více mi chutnala Barbora 2013, růžové likérové víno z odrůd Zweigeltrebe (klaret) a Muškát moravský (sušené hrozny). Středně sladké víno (150 g/l zbytkového cukru) s vůní sušeného ovoce (zřetelná hruška), ale i angreštu. V chuti ovocné, lehce nasládlé, mladé a spíše lehčí s pikantním závěrem.
A na závěr jsme ochutnali „experimentální” fortifikovaný Dornfelder 2013, ještě vlastně polotovar. A moc mne zaujal. Ve vůni pěkné višně v čokoládě. V ještě trošku drsnější chuti s dostatkem tříslovin potěšila směs tmavých peckovin a lesní směsi v lehkém čokoládovém kabátku. Sladší, plnější víno s velkou perspektivou zrání. Mimořádně nadějný „experiment”!
A takto vína hodnotil „vrcholový tým”: St. Laurent solera - 9 bodů (z 10 možných), Dornfelder 2013 - 8,9 b., Stefan Kossulitcz - 8,8 b., Magdalena 2012 - 8,7 b., Anežka 2012 - 8,6 b., Stefan Kossulitcz 2007 a Barbora 20132 - 8,5 b., Stefan Kossulitcz 2010 - 8,4 b., Solei d'Austerlitz - 8,3 b. a Stefan Kossulitcz 2008 - 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
