Vstupním byl Ryzlink rýnský 2012 v pozdním sběru. Víno z odrůdy, která nepatří (až na výjimky, například pana Ilčíka) mezi absolutní čejkovickou špičku. Suchý ryzlink s vůní vyzrálého světlého ovoce, a s lehkou minerální stopou. V chuti ovocný, lehce zakulacený, měkce pikantní, ale bez výraznějšího charakteru. Na ryzlink ještě hodně mladé víno. Musí trochu poležet, ale příliš od toho neočekávám. Nicméně dobré víno na běžné pití, navíc hezky zavínilo.
Potěšilo mne následující jakostní Veltlínské zelené 2012, příjemně suché a zajímavě aromatické víno. Ve vůni nazrálé světlé peckoviny a bezinkový závoj. V chuti obdobné, hezky zakulacené a poměrně pikantní s příjemnou stopou květu černého bezu v závěru na patře.
Tramín červený má v Čejkovicích tradici, byť tento z ročníku 2012 vinaře Jindřicha zcela neuspokojil. Suché víno s nižší kyselinou (4,8 g/l) a trošku vyšším alkoholem (13 %) bylo ve vůni i chuti jemnější, spíše ovocité s lehkými tramínovými tóny, především růže. V trošku kratším závěru byly zřetelné grepové tóny. Je to tramín na delší letní pití i pro ty, kteří moc nemilují aromatické odrůdy.
Tradičně dobré bylo Jindřichovo Rulandské šedé 2012 v pozdním sběru. Formálně ještě suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (7,1 g/l). Výrazná vůně jižního ovoce (včetně banánu). Tělo bohatě ovocité, trošku lehčí, ale výrazně svěží a pikantní. Malinko netradiční styl „šedivky”, ale i tato mladé víno se musí ještě harmonizovat a trochu uležet.
Jedničkou večera, což jsem i očekával, byl Hibernal 2012 ve výběru z hroznů. Polosuché víno (10 g/l zbytkového cukru) s příjemnou kyselinou (7,2 g/l). Výsledkem bylo víno s ovocnou vůní, v níž byly zřetelná stopa černého rybízu. Ve vůni se postupně otevíralo, stejně jako ve šťavnaté chuti. Tělo ovocné, zakulacené a lehounce nasládlé v měkce pikantním závěru.
Vinařova tradičně úspěšná odrůda Merlot byla tentokrát v provedení klaret - ročník 2011 v pozdním sběru. Polosladké víno (30 g/l zbytkového cukru) se zřetelnou kyselinou nepatřilo mezi mé nejoblíbenější vína večera. Bylo sice ovocité, lehce kořenité i malinko minerální, ale také zřetelně sladké. Jen díky vyšší kyselině nepůsobilo ploše a unaveně. Ale jistě se najdou jeho milovníci, i když na můj vkus se skrývalo v poměrně malé láhvi.
Pro mne mnohem vstřícnější a atraktivnější bylo následující růžové z odrůdy Zweigeltrebe, jakostní víno z ročníku 2012. „Růžovka” okořeněná špetkou tekutých lesních jahod, pocházejících z čejkovických mini plantáží historické odrůdové „divočiny”. Polosuchá, pikantní, osvěžující a samozřejmě bohatě ovocité víno, které vás nenechá v klidu.
Tři červená jakostní vína z ročníku 2011 byla po všech stránkách rozdílná, přičemž v pomyslné soutěži zvítězila moje oblíbená moravská frankovka.
Prvním z této trojice však byl Dornfelder, trošku nekompaktní víno s vůní a chutí tmavých lesních plodů v lehce džemovitém provedení. Občas jsem cítil v poměrně uhlazeném těle náznak kyselých tónů, nicméně víno bylo celkově poměrně dost pikantní.
Frankovka nabídla příjemně nazrálé tmavé peckoviny, jak ve vůni, tak i v chuti. „Čisté” ovocné tóny (kompotované třešně a višně) také v chuti, která působila uhlazeně, vyzrálé, byť to bylo víno spíše středně dlouhé v závěru. Každopádně dá se pít po celý večer.
André bylo trošku tvrdší, ovocně kořenité a výrazně pikantní s ještě zřetelným tříslem. Nic nepříjemného ve vůni či chuti, jen by potřebovalo ještě delší dobu ležet, aby se poněkud zakulatilo a třísloviny zesládly.
Protože jeden ze členů „vrcholového týmu” právě testoval v Japonsku tamní saké, nebyli jsme stoprocentně kompletní. Každopádně takové bylo naše hodnocení: Hibernal 2012 - 9 bodů (z 10 možných), Veltlínské zelené 2012 a Zweigeltrebe růžové 2012 - 8,7 b., Rulandské šedé a Frankovka - 8,6 b., Tramín červený - 8,4 b., Merlot klaret a André 2011 - 8,3 b., Dornfelder - 8,2 b. a Ryzlink rýnský - 8 bodů.
Text a fotografie Libor Chlupatý
