Vstupním vínem byla sicilská Inzolia IGT 2011 z vinařství Rudini. Názory na toto víno se mezi hosty výrazně rozcházely. Není to úplně prvoplánové víno, chce více času, aby se mohlo otevřít a ukázat své přednosti, k nimž ovšem nepatří výrazná pikantnost. Ve vůni nazrálé ovoce a jemné vanilkové a minerální tóny. V chuti spíše jižní ovoce a květiny. Nechybí stopa po minerálech, přinášející jemnou hořčinku do trošku méně pikantního závěru.
Následovala cesty k Rýnu - Riesling kabinett 2011 z vinařství Hauck v Rheinhessen. Příjemně ovocný, nekomplikovaný ryzlink nejen pro gastro. Dá se pít celý večer jen tak, snad jen s nějakou drobností k zakousnutí. Chuť ovocná (meruňky), výrazně pikantní s náznakem jemňoučkého perlení, což je vinařům styl.
Dalším bílým sicilským vínem bylo cuvée odrůd Grillo a Chardonnay IGT 2011 z vinařství Baglio Sicano. Další z vín, které je třeba lépe přechutnat a nespěchat. Vůně se pomalu otevírala - zpočátku jemná, ovocně-minerální s náznakem máslovosti. V chuti nazrálé ovoce, lehký máslový kabátek se špetkou minerálů, a opět trošku menší pikantnost v závěru. Jak říkám - nespěchat!
O něco vstřícnější hned od počátku bylo víno z Piemontu - Remajor Bianco 2011 Monferrato DOC, cuvée odrůd Cortese, Sauvignon Blanc a Chardonnay. Ve vůni světlé ovoce, minerální tóny a máslový závoj. V chuti ovocné, šťavnaté a lehce máslové s jemně pikantním ocáskem. Víno elegantního stylu, které hladí na patře.
Poslední bílé víno bylo z proslulé maďarské Tokaje - Muscat Lunel 2009, polosuché víno s vyšším alkoholem (14 %) a s velmi pěknou vůní (vyzrálý hrozen s lehce kořenitým „štychem”). V chuti lehounce nasládlý, ovocně-muškátový a měkce pikantní. I pro mne je příjemný, a nemusí to být pouze jedna sklenička.
Passolo Rosé 2012 IGT Salento z Pulie (vinařství Rocca) bylo typickou ukázkou plnějších a tmavších růžových vin z jihu. Cuvée odrůd Negroamaro a Malvasia Nera bylo výrazně aromatické (jahody, maliny) s náznakem smetanových tónů. V chuti již převládaly maliny. Tělo plnější a lehce pikantní v závěru na patře.
První červené, Brindisi Rossso Riserva 2008, rovněž z vinařství Rocca, nabídlo ve vůni výrazné třešně a višně. V chuti měkce ovocné, lehce kořenité se sládnoucími taniny. Příjemně pitelné, nekomplikované víno zrálo dva roky ve velkém sudu.
Cuvée Syrah-Merlot (50/50) 2010 IGT z vinařství Baglio Sicano mělo výraznou vůni po tmavém lesním ovoci. V chuti byl měkce ovocný (pikantní lesní směs) se stopou jemné vanilky a se sladkými tříslovinami. Víno zrálo 2 měsíce v bariku.
Nepřehlédnutelné je víno Trentatre Rosso Salento 2012 IGT, ať již výraznou „temnou” etiketou, nebo bohatou vůní a chutí s převahou vanilkových tónů. Cuvée odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Montepulciano předvedlo poměrně uhlazené tělo, bohaté také na tmavé lesní plody a jemné, velmi sladké třísloviny. Na mne bylo poněkud navoněné.
Dvě nejlepší vína večera přišla až na závěr. Nejprve Passolo Rosso 2011 Salento IGT z vinařství Rocca. Toto víno patří tradičně k tomu nejlepšímu z nabídky dovozní společnosti Dalibora Salivara Víno SD. Tentokrát jsme však ochutnali velmi mladý vzorek, jehož čas teprve přijde - za tři, možná až za čtyři roky. Cuvée odrůd Primitivo a Negroamaro vonělo poměrně jemně po tmavém (částečně sušeném) ovoci a kůži. V chuti bylo identické, jen s výraznější kořenitostí. Třísloviny byly ještě zřetelné, víno si zaslouží delší ležení v láhvi. Určitě se tím konzumentům bohatě odmění.
Každopádně závěrečné cuvée odrůd Cabernet Sauvignon a Merlot (50/50) Zi'Lumari 2011 Sicilia IGT bylo již vstřícnější. Ve vůni tmavé ovoce, jemně kořenité s lehounkou stopou kůže. Velmi příjemná byla bohatá chuť po třešních a višních s jemnými tóny kůže. Třísloviny byly poměrně uhlazené a sládnoucí. I toto vínu se ještě může zlepšovat ležením v láhvi. Kompletní „vrcholový tým” hodnotil vína takto: Zi'Lumari - 9,2 bodu (z 10 možných), Passolo Rosso - 8,9 b., Trentatre Rosso a Riesling kabinet - 8,7 b., Remajor Bianco - 8,6 b., Brindisi Riserva a Syrah-Merlot - 8,5 b., Tokaji Muscat Lunel a Passolo Rosé - 8,4 b., Grillo-Chardonnay - 8 b. a Inzolia Rudini - 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
