Ochutnali jsme šest bílých, dvě růžová a tři červená vína z malých šarží, nezatříděných, ale většina z nich měla cukernatost moštu minimálně na úrovni pozdního sběru.

Prvním z nich byl Ryzlink vlašský 2011 (cukernatost moštu 22 °NM). Víno na hranici suchého a polosuchého s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou nabídlo ovocně-minerální vůni. V chuti zakulacené, měkce ovocné a dostatečně pikantní. Možná trošku kratší v dochuti, ale nekomplikované a příjemně pitelné.

Jen o něco bohatší bylo Veltlínské zelené s velmi podobným zbytkovým cukrem a kyselinou jaké měl „vlašák”. Vůně ovocně-květinová, chuť identická, jemňounce nasládlá se stopou minerálů, měkce pikantní v závěru.

Polosuchý Müller Thurgau 2011 měl ve vůni vyzrálý hrozen a jemné květinové tóny. V chuti nasládlý, zakulacený, bohatě ovocný a jemně pikantní. Potřeboval by o něco větší svěžest, možná i šťavnatost.

Polosladké Chardonnay 2011 (24 °NM) bylo ve vůní bohatě ovocné se stopou minerálů a máslových tónů. V chuti identické, opravdu šťavnaté a nasládlé s příjemně pikantním ocáskem. Určitě se ležením v láhvi ještě zdokonalí.

Rulandské šedé 2011 mělo již 30,5 g/l zbytkového cukru a 5,3 g/l kyselin. Tedy polosladké víno s vůní nazrálého ovoce a jemných minerálů. V chuti zřetelně nasládlé, bohatě ovocné a zakulacené, ale zároveň pikantní. V dochuti nabídlo jemný, sladce-minerální „štych”.

Změna barvy: ochutnali jsme dvě růžová vína. Nejprve Zweigeltrebe rosé 2011, polosuché víno s velmi zřetelnou kyselinkou (7,1 g/l). Ve vůni koření a ovoce se vzdálenými tóny černého rybízu a černého bezu. V pikantní a kořenité chuti byly v závěru zřetelné grepové tóny.

Osobně mi o něco více chutnal Modrý Portugal rosé 2011, suché víno s příjemnou, malinko vyšší kyselinou (7,1 g/l). Ve vůni bohaté tmavé peckoviny, v chuti suché, krásně ovocné s jemnou pecičkovým závěrem. Velmi osvěžující „růžovka”!

Po růžových ještě jedno bílé. A to Chardonnay 2010, vyzrálé na úroveň výběru z hroznů. Suché s neuvěřitelnou kyselinou - 12,8 g/l. Ve vůni nazrálé světlé ovoce, lehce živočišné tóny a špetka minerálů. V chuti velmi pikantní, ale nikoliv nepitelné. Naopak, víno se začíná zakulacovat a věřím, že má nádherný potenciál zrání v řádu několika let.

Prvním červeným byl Modrý Portugal 2011, suché, velmi ovocité víno ve vůni i chuti (tmavé peckoviny), lehce kořenité s jemnými džemovitými tóny. Již příjemně zakulacené, byť malinko lehčí víno s tóny třešní a višní v závěru na patře. Typické červené pro teplejší letní dny.

Moc se mi líbil Dornfelder 2011, jehož hrozny vyzrály na úroveň pozdního sběru. Suché víno s vůní jemně džemovitého tmavého ovoce. Tělo bohaté na tmavé peckoviny, jemně pikantní a lehce kořenité. Jistá elegance je již nyní zřetelná, ale víno má ještě pěknou perspektivu.

Závěrečné Rulandské modré 2011 již nebylo tak bohaté, a to i díky poměrně malé vyzrálosti hroznů - pouze 19 °NM. Mošt byl sice doslazen na 23 °NM, ale to již plnost těla nezajistilo. Víno je ovocné, jemně minerální s lehkými tóny čokolády ve vůni i chuti. Tělo je uhlazené, decentně nasládlé, ale tenčí s jemným vanilkovým závojem po tříměsíčním zrání v požitém bariku.

A jak čejkovická vína hodnotil „vrcholový tým”? Tady je jeho verdikt: Dornfelder - 8,8 bodu (z 10 možných), Chardonnay 2010 - 8,7 b., Chardonnay 2011 a Modrý Portugal rosé - 8,6 b., Veltlínské zelené, Zweigeltrebe rosé a Rulandské šedé - 8,5 b., Ryzlink vlašský a Modrý Portugal - 8,4 b., Rulandské modré - 8,3 b. a Müller Thurgau - 8,2 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý