Drtivá většina bílých vín byla velmi suchá, zároveň také výrazně minerální. Tato kombinace není ani pro mne zcela ideální, nicméně i mezi těmito hodně suchými jsem si našel vstřícný vzorek, přičemž některé z nich ještě nebyly ve finální formě, včetně ambaláže.

Zavínili jsme se Müllerem-Thurgau 2016, suchým ovocně-minerálním vínem ve vůni i chuti. Výrazně pikantní „milerka” s lehkou hořčinkou v koncovce.

Následovalo Cuvée Müller-Thurgau/Muškát moravský (50/50) s vůní lehkého muškátu a světlého ovoce. Stejně tak v chuti, která byla také malinko kořenitá s jemnou stopou citrusů včetně grepové hořčinky v závěru na patře.

Suchý Ryzlink rýnský 2016 potřeboval o malinko vyšší zbytkový cukr, ale především vydatnější kyselinu (5,2 g/l nebylo podle mne dostatečné). Ve vůni nazrálé světlé ovoce s jemnou stopou medu. Chuť ovocně minerální, jen trochu pikantní, trošku kratší ve finiši.

Velmi suchý byl Muškát moravský 2017. Ve vůni ovocně-muškátový, lehounce kořenitý. Také v chuti ovocně-muškátový s jemnou kořenitostí. Výrazně pikantní víno, kterému by prospěla troška zbytkového cukru.

O poznání příjemnější, nicméně opět velmi suché, bylo Rulandské bílé 2017. Víno ještě nebylo definitivně připravené (bez závěrečné filtrace), nicméně již nyní naznačilo jistý potenciál. Ve vůni nazrálé světlé ovoce s lehounkým dotykem medu. V bohatě ovocité chuti bylo víno lehce minerální, a také zřetelně pikantní. Nechal bych ho ještě rok ležet v láhvi.

Následující Pálava 2017 byla překvapivě v aromatice poněkud netypická. Ve vůni jsem cítil lehce minerální světlé ovoce. V chuti bylo ovoce spíše jižního typu, nechyběla špetka minerálů v malinko zakulaceném těle. V závěru byly zřetelné jemné květinové tóny, a objevila se ji decentní nasládlost.

Ještě více mi chutnalo mnohem sladší (polosladké - 26 g/l zbytkového cukru) Rulandské šedé 2017. Díky pěkné kyselině 7,6 g/l nepůsobilo víno přeslazeně, ale pocitově spíše jako polosuché. Vůně ovocně minerální se vzdáleným závanem ušlechtilé plísně botrytis cinerea. Chuť nasládlá, plnější, jemně zakulacená. Převládala kombinace přezrálého světlého ovoce, jemných minerálů a závanu botrytidy.

Naprostou jedničkou večera, jedním z nejlepších vín z odrůdy Pálava, jakou jsem ve Viničním altánu v posledních letech ochutnal, bylo ledové víno z ročníku 2016 (126 g/l zbytkového cukru). Nádherná vůně vyzrálých citrusů (včetně mandarinky), sušené kůry citrusových plodů a medu. Chuť identická, bohatá s dlouhým, krásně pikantním závěrem. Opravdová delikatesa a určitě i lék!

Ač nejsem velký milovník dolihovaných vín, musím přiznat, že obě s názvem Tergus (odrůda Dornfelder) mne oslovila. Nejprve jsme ochutnali ještě mladé dolihované víno z ročníku 2015. Víno s 55 g/l zbytkového cukru a 19 % alkoholu vonělo po višních v džemovitém provedení. Také ve sladší, ale nikoliv přeslazené chuti, jsem cítil džem z višní, ale také zřetelné třísloviny po zrání v sudu z francouzského dubu. Ještě mladé víno, jehož ideální čas přijde nejdříve za rok.

Tergus 2014, jakostní likérové víno bylo již dostatečně vyzrálé. Ve vůni zřetelná griotka, ve sladší chuti kombinace tmavých peckovin s převahou višní. Tělo uhlazené, zakulacené s delším závěrem. Mimořádně zdařilé víno „portského typu”, které by mohlo mnohým originálům šlapat na paty.

Taková byla sladká a krásná „trojtečka” za degustací vín z Velkých Žernosek. I mnozí pánové si v závěru pěkně pomlaskávali. A týká se to i členů „vrcholového týmu”, který vína od Mikulenků hodnotil takto: Pálava 2016, ledové - 9,1 bodu (z 10 možných), Tergus 2014 - 9 b., Rulandské šedé a Tergus 2015 - 8,8 b., Rulandské bílé a Pálava 2017 - 8,7 b., Muškát moravský - 8,5 b., Ryzlink rýnský - 8,2 b., Cuvée Müller-Thurgau - 7,9 b. a Müller-Thurgau - 7,7 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý